Jak snadno připojit NTFS disk v Debianu (a jeho derivátech)

Pro sdílení dat s Windows (které někdy bohužel potřebuji) používám NTFS disk. Doposud jsem si vždy musel nejprve připojit disk manuálně (třeba přes Nautila (používám GNOME)) a až poté otevřít případně záložku na podadresář na daném disku. V dnešním článku si ukážeme, jak tohle zjednodušit, čili jak zajistit, aby se daný disk automaticky připojil při startu OS. 

Současný stav

Jak je již zmíněno výše, pokud nainstalujete Debian, Vaše NTFS disky sice budou dostupné, ale pro jejich otevření budete muset zadat Vaše heslo. A pokud používáte nějaké záložky v Nautilu, které směřují na tento disk, tak dokud neotevřete NTFS disk, jak je popsáno výše, tak Vám záložky nebudou fungovat.

Záložky v Nautilu

Jak jde vidět na screenshotu výše, v mém případě mám dvě záložky. Druhá z nich, !DATA, směřuje na jeden adresář na NTFS. Doposud jsem musel nejprve kliknout na "Další umístění", tam vybrat NTFS disk, napsat heslo a až pak mi daná záložka začala fungovat. 

Cílový stav

Po kliknutí na záložku se rovnou otevře NTFS disk. Ten se automaticky připojí při startu OS.

Jak toho docílit

Cíle jde dosáhnout velmi jednoduše. Ještě nez začnete, jedno upozornění - aplikace Disky umí i destruktivní činnosti, jako třeba vymazat obsah disku, odílu a podobně. Dejte si tedy prosím pozor na to, co v dané aplikaci provádíte.

1. Spusťte aplikaci "Disky"
   
   
2. Zde vyberte fyzický disk, na kterém se nachází oddíl, který si přejete automaticky připojovat při startu OS
   
   
   

   

   Výběr fyzického disku

   
   
   
3. Jakmile vyberete fyzicky disk, zobrazí se Vám přehledně seznam všech oddílů, které na daném disku jsou (v mém případě jsem vybral 2 TB disk)
   
   
4. Zde vyberte konkrétní NTFS oddíl (v mém případě jsem vybral oddíl s daty)
   
   
   

   

   Výběr oddílu

   
   
   
5. Nyní klikněte na ozubené kolečko pod vybraným oddílem a vyberte možnost "Upravit volby připojení"
   
   
6. Nyní již jen deaktivuj možnost "Výchozí hodnoty uživatelova sezení" a jen se ujistěte, že první dvě možnosti "Připojit při spuštění systému" a "Zobrazovat v uživatelském rozhraní" jsou vybrané. Případně porovnejte se screenshotem níže
   
   

   

   Úprava voleb připojení

   
   
7. To je vše, změny potvrďte kliknutím na tlačítko "Budiž" a restartujte OS. Po nastartování by měl být disk připojen, půjde otevřít bez hesla a bude zapisovatelný. 

Linux a hry? Jde to dohromady?

Jedním z negativ, které se Linuxu přičítají je nedostatek her. Dříve to byla pravda, her, které dokázaly běžet v Linuxu bylo opravdu málo. Tím pádem bylo málo linuxových hráčů a tím pádem i vývojových studií, které dělaly své hry i pro Linux. Byl to začarovaný kruh. V roce 1993 sice vznikl projekt Wine, který umožňuje spouštění her a aplikací původně určených pro Windows v Linuxu, ale postup spouštění aplikace či hry není obvykle triviální a nehodí se tak pro běžného uživatele, který chce nainstalovat a hrát. Pravou revoluci tak přinesl až Steam.

Krátce z historie Steam klienta pro Linux

V roce 2010 sice Valve popřelo vývoj Steam klienta pro Linux, ale dva roky na to byla v listopadu 2012 vydána první beta verze, které se účastnilo přes 60 000 zájemců a hned měsíc na to byla vydána i verze pro všechny.  

Z téže doby pochází i známý výrok CEO Valve, Gabe Newella, "I think Windows 8 is a catastrophe for everyone in the PC space", což znamená, "Myslím si, že Windows 8 je katastrofou pro každého ve světě PC". První finální verze klienta pro Linux byla vydána 14. února 2013, tj. na sv. Valentýna. Valve začalo vydávat své hry i pro Linux, např. Team Fortess 2.

Navíc se objevily spekulace, že Valve plánuje svou vlastní herní konzoli, což bylo potvrzeno v srpnu 2013. Nikdo si v té době neuvědomoval, jak se vše rychle posunulo kupředu. Některé vývojová studia začaly portovat své hry i na Linux, třeba Aspyre a na Linuxu se tak objevila legendární Civilizace V a později i VI. Další známé hry jako Mad Max, Tomb Raider a Company of Heroes a mnohé další hry je možné hrát na Linuxu. Nativně. Jednou z úplně prvních her, které byly dostupné pro Linux hned po vydání linuxového Steam klienta se ale stal Serious Sam 3. To nejdůležitější pro rozšíření her v Linuxu se ale odehrálo krátce poté, během roku 2014...Valve začalo pracovat na Steam Play...

Steam Play 

Valve "vzalo" Wine, pořádně vyladilo a zaintegrovalo s linuxovým Steam klientem. Každý uživatel Linuxu si tak může nainstalovat Steam, zapnout Steam Play a začít hrát libovolnou hru určenou původně pro Windows. Většina z nich stačí prostě nainstalovat a spustit, stejně jako ve Windows. Některé z nich je ale potřeba nepatrně přenastavit, aby fungovaly správně. Osobně jsem narazil asi na dvě takové – česká Mafia I Definitivní edice a Elder Scrolls Online. Naopak např. Zaklínač III, Fallout Online, Jurassic World Evolution II, Wolfenstein: New Order II, Polda VII a mnohé další fungují "out of the box", tedy naprosto stejně, jako ve Windows bez nějakého nastavování. Stačí je tedy jen spustit a hrát. Ani nepociťuji výkonnostní problémy. Hry hraji v drtivé většině případů na ultra detaily s 60 FPS na Full HD rozlišení čili stejně jako tomu bylo ve Windows. Na 4K jsem zatím nepřešel, nemám na to ani monitor :D

V případě problémů s během hry na linuxovém Steamu stačí kouknout na stránky www.protondb.com, vyhledat danou hru (zde např. Zaklínač 3, který má platinový, tj. nejlepší, level) a přečíst si diskusi, kde jde vždy najít řešení. Zatím jsem se setkal, u výše zmíněných dvou her, s tím, že jsem musel jen ve Steam klientu vepsat nějaký upravený spouštěcí příkaz, a poté hra normálně fungovala a také jsem nepociťoval výkonnostní problémy.

Jak zapnout Steam Play

Aktivace je jednoduchá, stačí v nastavení klienta v sekci "Steam Play" zaškrtnout možnosti "Enable Steam Play for supported titles" a samozřejmě také "Enable Steam Play for all other titles". Následně ještě na stejné obrazovce vyberte verzi Protonu ("upraveného Wine" integrovaného ve Steamu), pokud není vybrané. Vždy vybírejte nejnovější verzi, ale raději ne experimental. Dnes je to verze 7.0.6. Vše potvrďte kliknutím na tlačítko OK, čímž se Vám zpřístupní celá Vaše knihovna, tj. včetně Windows only titulů. Jakýkoli z nich tak nainstalujte naprosto stejnou cestou, jak jste zvyklí z Windows. 

Nastavení Steam Play

Každé z her se pak dá i nastavit vlastní verzi Protonu, na které je potřeba hru spustit. To se hodí, třeba v případě, že v novější verzi Protonu byla podpora pro Vaši hru rozbita a než ji opraví, můžete použít verzi starší, kde hra ještě funguje. Vše se dělá v nastavení dané hry ve Steam klientu na záložce "Compatibility". 

Jako příklad tak může posloužit screenshot nad tímto textem, kdy hře "Jurassic World Evolution 2" jsem nastavil, aby běžela na starší verzi Protonu. Jen dodávám, že jsem to takto nastavil jen za účelem ukázky a hra běží na standardní verzi Protonu. 

Závěr

Steam Play mi velmi ulehčil můj přechod na Linux. Windows už doma nepoužívám, a dokonce jsem ho před pár dny i smazal ze svého disku. Hry běží bez známky zpomalení na cca 60 FPS, osobně neřeším, jestli to je 50, 55 nebo 60, nejsem gamer a tyhle hodnoty mi bohatě stačí k výbornému zážitku ze hry (samozřejmě pokud daná hra je dobrá :D ). Hry takhle hraji už celou dobu, co jsem opět přešel na Linux, tj. více jak půl rok. Za tu dobu jsem se nesetkal s hrou, která by mi nefungovala a jen ty dvě jsem musel řešit přes stránky Protonu (nemyslím to české elektro samozřejmě :D).

Pevně tak věřím, že krok Steamu je pro mnohé další posledním hřebíčkem ve využívání Windows a alespoň začnou uvažovat a zkoušet Linux. 

Na druhou stranu nejsem hráč, neprošel jsem ani zlomek všech AAA her a je tak jistě možné, že některé hry nefungují ideálně nebo vůbec. Dejte třeba do komentářů info, co Vám funguje, co ne a zda vůbec třeba hry na Linuxu hrajete. Na základě mého zkoušení si ale nemyslím, že problematických her bude hodně.

Dalším problémem je, že se to týká samozřejmě jen Steamu, a proto hráči např. EA nebo Ubisoftu, které mají na jejich platformách, to moc nepotěší. Já tam třeba taky pár her mám, ale pár z nich jsem si výhodně nakoupil i do Steamu při výprodejích a pár z nich, jako ANNO 1800 hrát holt nebudu. Třeba jednou, až budou ve výprodeji na Steamu :D

Reference (historie Steam klienta):

https://www.gamingonlinux.com/2021/07/faster-zombies-to-steam-deck-the-history-of-valve-and-linux-gaming/

Jak nainstalovat novější jádro operačního systému do Ubuntu

Jednou z mála věcí, která mě na Ubuntu trápila byl fakt, že se automaticky neaktualizuje jádro operačního systému – kernel. Nové verze jádra přináší hlavně podporu pro nový hardware, již existující podporu vylepšuje, zefektivňuje chod systému a samozřejmě přináší i novinky další. Systém vám tak může běžet lépe, dříve nefungující hardware může začít fungovat, stávající může fungovat lépe, spousta známých zranitelností v jádře je opravena (ty se však často samozřejmě i aktualizují do stávajících verzí jádra) atd. 

Zde si můžete přečíst, co nového přináší jádro 6.0 a 6.1, která nejsou, minimálně pro Ubuntu 22.04 LTS, oficiálně dostupná a uživatel se tak musí spokojit s 5.17 z května 2022. Dneska si ukážeme, jak velmi jednoduše jádro aktualizovat na nejnovější (6.1.7.) a jádro udržovat v aktuální stavu, ač to nebude oficiální cestou, tedy by se do toho měl pouštět hlavně alespoň trochu zkušenější uživatel.

Jak nainstalovat nový kernel

Cest, jak zaktualizovat jádro Linuxu je více, zmínil bych dva – buď si vše ručně stáhnout anebo k tomu použít aplikaci. Dnes si ukážeme cestu jednodušší, cestu přes aplikaci. 

Hrozí mi nějaký problém?

Ještě, než se do toho pustíme, je potřeba zmínit, že instalace nové verze jádra Linuxu je pokročilým krokem, který může vyústit v nefunkční systém.  Dále je potřeba upozornit, že nesmíte mít zapnutý secure boot, jinak se vám nepodaří nastartovat systém. Naštěstí se lze vrátit ke staré verzi jádra pomocí patřičné nabídky v zavaděči systému, tedy v GRUBu.

Jak obnovit systém v případě problémů

Stačí v GRUBu při startu systému zvolit "Advanced options for Ubuntu" (první screenshot dole) a na následující obrazovce vybrat předchozí verzi jádra (druhý screenshot dole). Systém by měl normálně nastartovat a jen bude potřeba nefunkční jádro odinstalovat, jak si ukážeme níže.

Než začneme

Než začneme je potřeba udělat pár věcí:

• pokud nemáte jasný důvod k aktualizaci a nemáte velké zkušenosti s Linuxem, raději se do ničeho nepouštějte a počkejte na nějakou novější verzi Ubuntu, která bude mít nové jádro v sobě
• deaktivujte si secure boot v UEFI, jinak vám nová verze jádra nepůjde nainstalovat
• poznamenejte si aktuální verzi jádra, kterou máte pomocí příkazu "uname -a", v případě problémů z něj můžete nabootovat systém.
• pro nejhorší případy si zálohujte systém, případně mějte po ruce instalační DVD nebo flash disk s Ubuntu

Instalace aplikace Mainline

Jak jsem již poznamenal výše, k instalaci jádra použijeme grafickou aplikaci, jmenovitě Mainline. Výhodou je snadnější instalace, notifikace na nové verze jader, které byly zrovna vydány a bezproblémový chod (pokud máte vypnut secure boot). Aplikace se nenachází v oficiálních repositářích Ubuntu, proto je potřeba nejprve přidat repositář s aplikací, a poté ji nainstalovat již standardním způsobem. 

Otevřete si tak konzoli a postupně spusťte následující příkazy:

sudo add-apt-repository ppa:cappelikan/ppa

sudo apt update

sudo apt install mainline

Nejprve se tak přidá nový repositář, poté načtete aktualizace ve všech vašich repositářů, a nakonec se aplikace nainstaluje. 

Popis aplikace

Aplikace po spuštění vypadá podobně, jako je zachyceno na screenshotu níže

V seznamu si tak můžete prohlídnout všechny dostupná jádra a u těch, co máte nainstalované, případně rovnou používáte uvidíte ve druhém sloupečku tuto informaci. Pokud je na začátku řádku ikonka tučňáka, tak to znamená, že daný kernel je v čistém stavu. 

Pokud na začátku řádku naopak uvidíte ikonku Ubuntu, znamená to, že se jedná o oficiální jádro pro Ubuntu, které je dostupné přes aktualizace. V mém případě tak vidíte, že aktuálně používám nejnovější dostupný kernel k dnešnímu dni, tj. aktuálně 6.1.7 a kdyby ten seznam nebyl tak obrovský, tak byste viděli, že ve spod je uvedeno i jádro 5.17.0.21, které je poslední dostupné pro Ubuntu 22.04 LTS, které aktuálně používám. Pro úplnost doplňuji druhý screenshot, který i toto znázorňuje. Povšimněte si ikonky Ubuntu, která informuje o tom, že se jedná o oficiální Ubuntu kernel.

Stačí si tedy vybral požadovanou verzi jádra a nainstalovat ji klikem na tlačítko "Install". Aplikace stáhne všechny potřebné balíčky (většinou se jedná o 4) a po stažení celé jádro nainstaluje. Po restartu systému se ihned jádro použije. 

Aplikace umí i libovolné jádro odinstalovat (tlačítko "Uninstall"), umí také najednou odinstalovat všechny stará jádra (před tím ale varuji, nikdy nevíte, zda se vám nebude hodit starší jádro). Také aplikace umí načíst informace o všech změnách v daném jádře (tlačítko "Changes") a také umí refreshnout seznam jader. 

Jednou z výborných funkcí aplikace jsou i notifikace, pokud tak vyjde nová verze jádra, uvidíte notifikaci. Zatím jsem si ji všiml na zamykací obrazovce. Relativně ihned tak budete vědět, že je k dispozici nové jádro. Mimochodem během února by mělo vyjít jádro 6.2. 

Závěr

Výše uvedeným postupem můžete velmi jednoduše nainstalovat nejnovější jádro Linuxu do svého Ubuntu. V případě, že vám systém nenaběhne, není nic jednoduššího, než nastartovat z jádra původního a problematické jádro následně pomocí aplikace odinstalovat. Vše je popsáno výše. 

Můj skoro půlrok s Ubuntu 22.04

Jak už víte z jednoho z předešlých článků, po 10 letech jsem se vrátil k Linuxu a jmenovitě k Ubuntu. Dnes mě napadlo se kouknout, jak dlouho ho už mám nainstalovaný. Stačilo trochu "Googlení" a zjistil jsem (pomocí příkazu sudo dumpe2fs /dev/sdb2 | grep 'Filesystem created:'), že to je 5 měsíců, což je asi vhodná doba se rozepsat, o tom, co jsem s ním zažil, proč jsem ho vůbec nainstaloval, a co v něm používám. 

a) proč jsem ho nainstaloval

Psal se přelom jara a léta 2022, nedaleko nás zuří naprosto zbytečná válka rozpoutaná diktátorem Putinem a u nás se vlivem toho rozpoutala inflační spirála. Což stačilo mému tehdejšímu zaměstnavateli, aby si vymyslel důvod, proč mi nepřidat, stejně jako jiným kolegům, co odešli přede mnou. 

Jelikož peníze byly více než když potřeba a já tak práskl do stolu a začal si hledat lepší práci (ač to opravdu nerad dělám). Naskytla se vhodná pracovní příležitost, kde bych pracoval, v mém případě poprvé v profesním životě, s Linuxem. Nelenil jsem a v rámci přípravy na pozici jsem si ho nainstaloval, abych si oživil nejen své linuxové znalosti, ale naučil se i technologie jiné, nové, které bych potřeboval na danou pozici. 

Práci jsem nakonec získal a já se tak vrátil k Ubuntu. S Windows jsem od té doby prakticky nepracoval, a jelikož lze přes Steam Play hrát prakticky libovolnou hru (jen s Mafií II. jsem měl trochu problémy, ale i to se povedlo), tak Windows nezapínám ani v oněch vzácných chvílích, kdy mám chvilku na hry. 

Ale začněme pěkně popořádku u instalace, která vůbec nebyla jednoduchá a zabrala asi dva dny...

b) proč právě Ubuntu

Ubuntu má pravděpodobně největší uživatelskou základnu na světě (z linuxových distribucí) a jedná se tak o velmi populární distribuci, u které jsem očekával co nejméně problémů. Proto jsem vždy, když jsem měl chuť zas vyzkoušet Linux, vyzkoušel právě Ubuntu. Ne jinak tomu bylo i tentokrát. Samozřejmě jsem čas od času zkoušel i distribuce jiné, ale Ubuntu mě prostě zaujalo nejvíce. 

c) Instalace

Jako vždy, vše začalo u mé flashky, na kterou jsem pomocí aplikace Rufus nahrál live verzi Ubuntu 22.04 LTS a spustil jej. Aby to stálo za to, ještě předtím jsem si do počítače pořídil 512 GB SSD disk a vyhradil ho celý Ubuntu (zvolil jsem tradiční Ext4 souborový systém). 

Zde mě však čekal velký zádrhel. Instalace zprvu probíhala svižně a bezproblémově. Problém nastal při instalaci GRUBu. Ať jsem zvolil automatickou instalaci zavaděče, nebo nebo jsem i zvolil cílový oddíl, vždy to skončilo špatně. Nejprve jsem si říkal, že to v Ubuntu nezvládli, zkusil jsem tak i předchozí verzi Ubuntu, ale i distribuci úplně jinou, tuším že to byla Fedora i OpenSuse, ale vždy to skončilo stejně. 

Jedna z těch dvou mi alespoň vrátila nějakou chybovou hlášku a to tu, že EFI oddíl je hodně malý, a proto mě čekalo další elaborování.

Nakonec jsem vytvořil EFI oddíl na SSD disku pro Ubuntu a znovu nainstaloval systém. Ani toto nepomohlo. Ještě v době, kdy jsem nic o EFI oddílu nevěděl, jsem samozřejmě zkoušel přes LIVE verzi Ubuntu opravit GRUB, ale to nepomohlo. To bylo potřeba udělat až po vytvoření EFI oddílu.

Instalace byla po asi dvou dnech konečně dokončena. Nedovedu si představit, že tyhle problémy řeší běžný uživatel, který chce Ubuntu vyzkoušet třeba poprvé...a už vůbec nechápu, kde jsem při dřívější instalaci Windows udělal něco jinak, když tenhle problém moc lidí, zdá se, neřeší. 

d) První dny a týdny s Ubuntu

První dny a týdny byly spíše o přípravě na zaměstnání než o běžném používání Ubuntu, o kterém se rozepíšu později. Proto jsem instaloval aplikace jako Docker, Jenkins, Cypress, WebStorm, Visual Studio Code, učil se základům JavaScriptu (celý profesní život jsem používal Javu, ve spojení se Seleniem), která ač se asi běžnému člověku nezdá, toho s Javou moc společného nemá), TypeScriptu a mnoho dalšího, což jsem se snad nějakou základní formou povedlo. 

Naučil jsem se tak pomocí příkazové řádky spustit testovanou aplikaci (jednalo se o fork Trella v TypeScriptu), kterou jsem zkoušel testovat právě pomocí Cypressu, automatické testy jsem psal nakonec ve Visual Studiu Code a ukládal je do GITu. Z Gitu si to následně bral Jenkins a automatické testy spouštěl, zobrazení výsledků, se pak zobrazovalo na Cypress Dashboardu. Za pár dnů jsem si tak vlastně doma na koleně vytvořil malou imitaci toho, co mě bude čekat v nové práci... Pro všechny, co se chtějí naučit Cypress doporučuji YouTube kanál slovenského testera Filipa Hrice a jeho blog, skvělá studnice vědomostí, a to i pro ty, co neznají JavaScript a návazné technologie a znají třeba svět Javy a Selenia, jako já :)

Do reálného Trella jsem si psal své tasky, které musím v rámci přípravy udělat. Při nástupu do zaměstnání jsem se dozvěděl, že technologie nakonec bude jiné, ale alespoň základy zůstaly (Javascript, Typescript, Visual Studio Code, Jenkins, ten ale znám i z dřívějšího zaměstnání). Po nástupu jsem tak všechno mohl z domácího počítače smazat a začít používat Ubuntu i "normálně" :)

e) Normální používání

1) Běžné aplikace

Edge

Jak již víte z jiných článků na mém blogu, jdu asi trochu proti proudu a používám na Linuxu Edge od Microsoftu (zde a zde). Jako první aplikaci jsem nainstaloval právě Edge, získal si mě svou správou otevřených tabů. Ty lze otevírat do levého sloupečku a následně je seskupovat do jednotlivých balíčků. Ty balíčky lze zavírat nebo otevírat, přesně dle potřeby. 

Mám tak jeden balíček pro emaily, druhý pro sociální sítě, třetí pro pracovní věci, čtvrtý pro své prohlížečové TODO, tedy si tam odkládám věci, které si musím přečíst. A vždy mám otevřeny jen ty balíčky (složky) s taby, které mě zajímají. Mimo balíčky pak otevírám jen dočasné taby. Možná si říkáte, kolik GB RAM si tolik otevřených tabů vezme, tak vězte, že i s celým systémem je zabraná RAM o velikosti cca 6 GB a dalších 26 GB RAM se mi fláká do chvíle, než pustím něco náročnějšího, třeba nějakou hru.

Jelikož Edge vychází z jádra Chromium, které používá drtivá většina browserů vč. Chrome, čili není problém se zobrazováním stránek, jako tomu bylo u nesnášeného IE (a já ho neměl rád taky). Edge naštěstí přešel na Chromium a stal se z něj použitelný browser (konečně). 

SMPlayer

Jednou z dalších aplikací, kterou standardně instaluji nehledě na platformu, je SMPlayer. Jeho největšího rivala, VLC jsem si nikdy neoblíbil, SMPLayer se mi vždy více líbil a posledních 15 let nepoužívám nic jiného. Na druhou stranu díky různým stremovacím službám se již tolik na filmy klasickou cestou nedívám.

Double Commander

Jednou z mála aplikací, kterou na Ubuntu postrádám, je Total Commander. Pro Windows jsem si ho i koupil a celý život s Windows nepoužívám nic jiného, Průzkumníka tam prakticky neotevírám. V Linuxu to teď bylo jiné a skoro celou dobu (těch 5 měsíců) jsem se snažil používat standardního správce souborů. Až před pár dny jsem potřeboval něco nakopírovat na externí disk, a jelikož toho bylo více, musel jsem již použít něco sofistikovanějšího – nakonec jsem si vzpomněl na Double commander a ten v mezičase pěkně dozrál na ještě zajímavější alternativu. 

Steam

Samozřejmě jednou z prvních aplikací, kterou jsem nainstaloval, byl i Steam. Ten mě ostatně velmi překvapil. To, že mám ve své knihovničce pár titulů, které nativně běží i na Linuxu jsem věděl. Na notebooku, který jsem měl před současným počítačem, však neběžely optimálně a já musel chtě nechtě vždy přepínat mezi Linuxem a Windows, kde hry běžely v pořádku. 

S příchodem nového stolního počítače však běží svižně i na Linuxu a konečně tak nemusím přepínat. Největší šok mě však čekal ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o Steam play, který používá hodně vylepšený Wine pro chod Windows only her. Člověku se tak otevře asi celá knihovna a může hrát, co mu hrdlo ráčí (pokud má čas :D )

Gnome extensions

Pro Gnome použité jako výchozí prostředí pro Ubuntu lze doinstalovat spoustu různých doplňků, kterými můžete rozšířit funkcionalitu svého prostředí. A to buď přímo přes svůj prohlížeč (do kterého je akorát potřeba doinstalovat jeden doplněk, stejně tak do Ubuntu), nebo přímo přes Gnome extension aplikaci, kterou je akorát potřeba doinstalovat, tu je ostatně potřeba myslím nainstalovat v každém případě. 

Správa rozšíření pomocí nainstalované aplikace

Přehled dostupných rozšíření přes webový prohlížeč, pomocí kterého můžete rozšíření i rovnou instalovat (informační hlášku netřeba asi řešit)

Pinta, GNU Paint, GIMP

Občas potřebuji něco "namalovat" (jde-li mé výtvory takto pojmenovat :D), případně potřebuji oříznout screenshot nebo něco podobné. A k tomu mám právě tyto tři grafické editory, a pružně mezi nimi přepínám, dle potřeby. První dva jsou náhradami za klasické malování a mají své mouchy, GIMP není potřeba představovat. Pro mé potřeby to je však pomyslný kanon na vrabce, proto ho mám jen pro případ nouze.

Visual studio code

Pro účely programování v TypeScriptu jsem si nakonec nejvíce oblíbil VS Code, který se mi ale dříve, než jsem se začal zajímat o programování v TS, moc nelíbil. Velkou výhodou je, že aplikace je zdarma, je multiplatformní, pomocí doplňků podporuje asi většinu programovacích jazyků a dalších důležitých technologií. Dalším důvodem byl i fakt, že ho používá i dříve zmíněný Filip Hříč na svém kanále o Cypress a já si tak na něj při studiu rychle naučil. 

Todoist

Velmi nedávno jsem se i začal zajímat o nějaké TODO aplikace, z malého průzkumu mi vyšel nejlépe prvě Todoist. Zajímavý vhled, nativní podpora Linuxu, zdarma, pro mobil, web i desktop, co více si přát. A omezení mě vlastně nijak zatím neomezují. A rovnou jsem jeden seznam s TODO nasdílel s manželkou pro rodinná TODO. 

2) Na co naopak dedikovanou aplikaci nepotřebuji, protože mám prohlížeč

Asi v mém mini výčtu Vám jistě chybí spousta aplikací, které normálně používáte. Na některé činnosti jsem si zvykl používat prohlížeč.

YouTube Music (čistý YouTube je něco trochu jiného)

Začnu asi tím nejdůležitějším – hudba. Už minimálně 7-10 let používám streamovanou hudbu u služby, která umožnuje upload vlastních písniček. Nejprve to byl Google Play Music, nyní Youtube Music. Uživatel nahraje hudbu do svého profilu a poslouchá. Dokud poslouchá vlastní muziku, tak není nijak omezován. Omezení přijde až s hudbou z nabídky Google, která je velmi široká. Tu lze poslouchat neomezeně, zdarma, ale s reklamou. A taky musí být samozřejmě online (stahovat může jen vlastní muziku, nebo cokoli, pokud si pořídí placený tarif) a nesmí uzamknout při poslechu mobil, ani přepnout aplikaci (opět se to nevztahuje na vlastní muziku), což je asi největší omezení. Pokud si ale budete poslouchat jen svou muziku, ničím není člověk omezován :)

Streamovaná hudba je parádní, sedím doma u PC, něco dělám a poslouchám hudbu. Práci dokončím, vypnu počítač, přepojím sluchátka a poslouchám přes mobil při čtení knihy. Stejné muzika, žádné pracné stahování, ruční synchronizace a podobně. Vše funguje. Na mobilu, v PC, v práci na NB (není problém to rozchodit i na např. TV), prostě všude. Hodně návykové :) Ale to jistě víte.

Emailový klient

Krom krátké epizody s eM Clientem ve Windows a kromě práce, jsem nikdy nepoužíval emailového klienta. Schránek zas nemám tolik, abych potřeboval klienta. Proto mám v pár tabech otevřené emailové schránky.

Správa fotek

Na fotky jsem měl kdysi Picasu, nepoužíval jsem sync, neměl jsem placený tarif. Posléze jsem chtěl fotky zálohovat, mít je k dispozici a fotky jednoduše sdílet s manželkou. Opět jsem zvolil cloudové řešení, opět šáhl po řešení od Google, samozřejmě mám na mysli Google Photos. Fotky byly zálohované, kdykoli k dispozici a přitom soukromé. Navíc manželka hned viděla, co jsem nafotil já (žádné složité nastavování, stačí založit virtuální rodinu a sdílet v ní automaticky nafocené fotky), samozřejmě to fungovalo i naopak :)

Pak nám ale začalo být 100 GB málo, plánoval jsem upgrade na 200 GB, ale ehjle, Google je hrozně drahý, 799 Kč za 200 GB / rok je prostě moc. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem narazil na výhodné předplatné Office 365. 1 TB dat za necelou tisíci korunu, letos jsem díky Datartu prodlužoval na další rok dokonce za necelých 800 Kč, tedy za cenu, kterou Google chce za za 200 GB. Google je prostě drahý a žádná podstatná funkce mi nechyběla. 

OneNote

Delší dobu používám OneNote, dříve jsem používal Evernote, u kterého mi ale vadilo zásadní omezení – nefunkčnost bez internetového připojení a také omezení v počtu používaných zařízení, kde je limit 2, tj. můžete např. používat na domácím PC, pracovním NB, ale už ne v mobilu. Zkoušel jsem i otevřený Joplin se synchronizací přes Dropbox, ale tam zase nefungovala moc dobře synchronizace (formátování textu se nepřenášelo korektně).

Chat, sociální sítě

Kdysi před 10 i více lety jsem byl zvyklý instalovat klieta pro svou oblíbeného "kecálka", kdysi dávno ICQ, poté třeba Google Chat a jeho následné deriváty, se kterým jsem zůstal do dnes. Ten jsem po nějakou dobu používal přes Pidgina. Doplnil ho ještě v linuxové komunitě oblíbený Matrix, ale nepoužívám ho prakticky. Na Facebooku jsem neaktivní, Twitter jsem po jeho převzetí Muskem skoro ihned zrušil a začal používat Mastodona. Ani Google Chat, ani na Mastodona nepoužívám žádné aplikace, vše jde přes prohlížeč. Až nedávno jsem do mobilu nainstalovat Tusky. 

f) Ubuntu po skoro půl roce

Já tak i nadále používám Ubuntu 22.04 a až do příchodu dalšího LTS velmi pravděpodobně budu. Zatím jsem neřešil, krom prokleté instalace GRUBu při instalaci Ubuntu žádný zásadní problém a konečně jsem se dostal do stavu, že v Ubuntu neřeším žádné problémy. Dokonce mě překvapila před časem i instalace tiskárny a skeneru HP OfficeJet 8010, instalace byla na pár kliků a prakticky ihned. A i skener pěkně funguje (a skenuje rychleji než ve Windows aplikaci). 

Jsem moc rád, že za těch 10 let, co jsem nepoužíval žádnou linuxovou distribuci, nejsou problém ani tyto "office" věci :) A díky Steamu a jeho snaze o podporu Windows only her i na Linuxu za pomocí upraveného a vylepšeného wine se z Linuxu pomalu stává systém i pro hráče, i když ještě není vyhráno a najde se ještě asi spousta her, co ani přes Steam stále nefungují ideálně, jen jsem na ně zatím nenarazil, zas takový hráč nejsem :D

Za ten půl rok jsem pustil Windows jen jednou a nemám vůbec potřebu jej zapnout znova. A manželka si taky zvykla, ta na počítač skoro nechodí (ona je hlavně na mobilu, ten já zas moc nepoužívám :D ), a když, tak ji bohatě stačí browser a ten je všude stejný.

Trošku mě mrzí, že Ubuntu neaktualizuje jádro Linuxu moc často a uživatel tak musí čekat buď na novou verzi systému nebo v případě Ubuntu LTS na další větší (opravné) vydání (aktuální Ubuntu je ve verzi 22.04.1, tj. vyšlo první opravné vydání, ze světa Windows bych to přirovnal k service packu). Totéž platí o aktualizaci dalšího softwaru, které si pak musí člověk brát z alternativních zdrojů, jako snap, nebo třeba neoficiální repozitáře nebo repozitáře vývojářů daného software. 

Celkově jsem s Ubuntu velmi spokojený a jsem rád, že své znalosti o něm získávám nejen doma, ale i v zaměstnání :)

Nepoužívejte snap v Ubuntu

V posledních dnech jsem se přesvědčil, že používání balíčkovacího systému Snap (místo tradičního apt) v Ubuntu není to pravé ořechové. Nainstaloval jsem SMPlayer a JDownloader pomocí snapu, oba programy fungovaly nejprve správně, ale SMPlayer mi odmítal přehrávat videa z externího disku, u JDownloaderu jsem zas nebyl schopen změnit adresář pro stahování, vždy jsem v dialogovém okně viděl jen přesýpací hodiny. 

Samozřejmě mě napadly základní kroky, jako restart počítače, přeinstalování aplikace a podobně, ale nic nepomohlo. Řešení nakonec bylo jednoduché – odinstalovat aplikace a nainstalovat je klasickou cestou přes APT. Aniž bych dělal cokoli jiného, ihned začaly fungovat správně.

Zklamání z Wedos.cz

Služby Wedosu, jednoho z největších poskytovatelů webhostingu a podobných služeb, používám od pořízení první domény - jakubsenk.eu, což bude o Vánocích příštího roku přesně 10 let. Nedávno jsem se ale rozhodl přejít z EU domény pod českou CZ (jakubsenk.cz) a pořídil jsem si ji rovnou na dva roky, s tím, že udělám přesun blogu (hotovo), redirect na nový blog (hotovo, ale není to ideální) a také migraci emailů (hotovo). Zde však přišlo zklamání.

a) přesun blogu

Jelikož pro blog nepoužívám hosting, ale zdarma dostupný Blogger, který umožňuje i běh blogu na vlastní doméně, šlo jen o změnu použité domény v nastavení blogu. Problém nastal u redirectu návštěvníků blogu na původní doméně na novou doménu.

Wedos sice nabízí redirect u domény, ale ten nefunguje s HTTPS, který je de facto dnešní standard. Stejný problém je i u jejich "hostingu" zdarma, tj. Wedos miniweb. V obou případech pak návštěvník původního blogu vidí jen přesýpací hodiny a loading stránky, který nikdy neskončí. Vše fungovalo jen v případě, že návštěvník přišel na původní blog přes HTTP a ne HTTPS. 

Poslední možností je pak jejich nová služba - Website, který je i zdarma a jedná se o "webový Frontpage", nebo-li webový WYSIWYG editor. Potřeboval jsem opravdu jen statickou stránku s informací o redirectu. Světe div se, i s takovou jednoduchou stránkou jsem poměrně dlouho piplal a výsledek stejně není ideální, ale alespoň funguje. Nepřišel jsem na to, jak tam vytvořit z textu odkaz na stránku, musel jsem použít tlačítko a do něj napsat komplet adresu včetně HTTP...však můžete kouknout na ten "výtvor" - jakubsenk.eu 

Kdyby Website podporoval úpravu zdrojového kódu nebo alespoň přímí přístup k FTP souborům, měl bych hotovo za pět minut, takhle jsem se musel piplat s tímto "editorem", opravdu nechápu, že to někdo vůbec používá, asi jsem nepoznal nic horšího a i ten Frontpage od Microsoftu by byl zlatý :D...

Při instalaci Website však totálně Wedos zklamal, zaškrtnul jsem totiž možnost, aby nakonfiguroval DNS záznamy sám tak, aby služba fungovala. Bohužel se zdá, že Wedos celé nastavení smazal vč. MX záznamů pro email a než jsem si toho všiml, uběhlo pár hodin, co mi mohla dojít nějaký email na starou doménu.

Já však u všech služeb, co používal, přenastavil email na novou doménu a byla neděle čili se nic asi neztratilo. Jedná se ale o velkou lekci a ránu v důvěryhodnosti kvality služeb Wedosu. Kdyby alespoň ty MX záznamy potřeboval a přenastavil je na něco jiného, ale ne, on je prostě smazal. Obrovský faul. 

b) přesun emailů

Dalším taskem byl přesun emailů. Emaily pro původní doménu mám pod Seznamem a jeho službou Email profi. Zatím jsem s ním spokojen, výpadek za tu dobu byl jeden. Říkal jsem si, že i můj původní email u Google je zdarma, tak to nemusím řešit. Tentokrát jsem si říkal, že bych využil nějaký placený hosting pro emaily, který by byl levnější jak hosting, co jsem se ale koukal, tak většina takových hostingů se finančně nevyplatí a vychází skoro tak draho, jako klasický hosting, který bych ale nevyužil. 

Je škoda, že Wedos neposkytuje "hosting pro emaily" za nějakou rozumnou cenu. Zatím tedy setrvávám u Emailu profi a třeba časem něco najdu něco lepšího. 

c) Závěr

Pokud instalujete nebo zřizujete nějakou novou službu u Wedosu, vždy si po zřízení nebo nastavení zkontrolujte DNS záznamy. Je totiž možné, že Wedos automatickou konfigurací smazal i nastavení, které neměl a Vám tak mohl přestat fungovat email, nebo cokoli jiného.

A Wedos by měl zlepšit testing vlastních aplikací, asi nepočítali s test casem, že může být zákazník s doménou, který chce nainstalovat jejich Website a přitom mít už nakonfigurovanou DNS, očividně s tím nepočítali :D

Má linuxová historie, přítomnost a budoucnost

Můj blog, dříve hodně využívaný, dnes již podstatně méně, má více jak 14 let, úvod k blogu jsem napsal 13. srpna 2008. Za tu dobu prodělal několik změn vzhledu, domén, zaměření i využívanosti. Stejně tak se vyvíjel můj vztah k Linuxu a o tom je i dnešní článek. 

a) první krůčky s Linuxem

Na podzim roku 2004 mi zbýval na střední škole poslední rok k maturitě, studoval jsem na průmyslovce, obor programování. V rámci studia nám byl i představen Linux, přesněji Mandriva Linux, který mě zaujal natolik, abych si řekl profesorovi o 4 CD s tímto systémem. Za drobný poplatek za prázdná CD nám instalační CD vypálil a já tak mohl nerušeně systém vyzkoušet na svém tehdejším počítači.

V té době jsme měli CRT monitory s rozlišením 1024x768, připojení na Internet stále ještě kde kdo neměl (třeba já) a instalace grafických ovládačů (a mnoho dalšího v Linuxu) byla složitá operace pro naprosté geeky a Linux skoro nikdo neznal. Naštěstí v knihovně měli výborné knihy od Ivana Bíbra o Mandriva Linuxu, ze kterých jsem čerpal důležité informace. Dokázal jsem tak nejen nainstalovat ony ovládače GK, ale mnoho dalšího. Bez připojení na internet to však byla stále jen hračka pro trávení dlouhých zimních večerů. Člověk sice mohl zajít do internetové kavárny, stáhnout si nějakou novou aplikaci, ale doma zjistil, že mu chybí nějaká důležitá knihovna a aplikace mu tak nejde nainstalovat. V té době by se člověku hodil snap.

b) s internetem jde všechno lépe

Zlom přišel někdy kolem roku 2005, kdy se internet dostal až ke mně domů a já mohl pořádně začít používat Mandrivu. Stal se ze mě poměrně aktivní člen českého fóra Mandrivy (dnes již neexistuje), pomocí Dropboxu jsem si vytvořil svůj repozitář, do kterého jsem dával své balíčky s nejnovějšími verzemi mého oblíbeného software, které nebyly v oficiálních repozitářích a já si je tak vytvářel sám a pro případné zájemce z fóra. 

V té době jsem už studoval na VŠ, času jsem tak měl poměrně dost, navíc jsem na něm dělal věci do školy a napsal jsem v LaTeXu svou bakalářku (dále jsem to na VŠ už nedotáhl). Windows jsem tehdy skoro nepoužíval. Výjimkou byly občas hry, které jsem se ale snažil s různými úspěchy rozjet přes Wine. V té době to byla vlastně asi jediná cesta, jak si na Linuxu zahrát běžné hry. V té době si vybavuji, že jsem hrál online hru F.E.A.R. Combat, která zdá se funguje díky komunitě i dnes. Popravdě si už nevybavuji, zda jsem hru hrál přes WINE nebo ve Windows. Samozřejmě hodně z toho, co jsem řešil v Mandrivě jsem psal i na svůj blog, který jsem, jak už jsem zmínil výše, začal psát v roce 2008. K tomu mě vlastně inspirovala i budoucí manželka, kterou jsem v té době poznal, sama měla několik blogů a já nechtěl zůstat pozadu. 

S definitivním koncem mé školní docházky došlo i ke konci Mandrivy. Ne samozřejmě u mě, ale globálně. Já tak v roce 2010 stal na prahu rozhodnutí, co bude dál nejen v mém životě osobním, ale i počítačovém. 

c) Ubuntu, pokus č.1

Po škole jsem tak začal používat Ubuntu, ale to už byla jen labutí píseň mého používání Linuxu na dalších 10 let, jen jsem to ještě nevěděl. V lednu 2011 jsem začal pracovat u první IT firmy, ale vlastně jsem jen čekal na to, kam na projekt mě pošlou. Jelikož starý počítač už poměrně dosluhoval, já si po několika měsících v novém zaměstnání pořídil notebook, chtěl jsem být mobilní, protože jsem se mohl dostat na projekt do Prahy a tam bych byl za NB rád.

Celkem mě taky překvapilo, že chod Ubuntu na daném NB není ideální a často jsem řešil nějaký zásadnější problém. Jelikož jsem se mezitím dostal opravdu na projekt do Prahy, potřeboval jsem mít stabilní systém, a tak jsem začal opět více používat Windows. A jelikož večer po návratu z práce jsem měl tak akorát chuť si pustit něco na NB a jít později spát, nebyl vůbec čas cokoli řešit v Ubuntu, navíc když v práci se používal Windows. 

Já tak na Linux pozapomněl a dalších cca 10 let používal Windows. Čas od času jsem vyzkoušel novou verzi Ubuntu, ale stále mi něco nefungovalo a i hry, které ve Windows fungovali OK, tak v Linuxu ne, i když byly oficiálně podporovány. 

Já se tak věnoval spíše mobilům a hrám, případně hodně cestování a na Linux nebyl prostě čas, ani chuť. Také jsem se oženil a narodili se mi dvě dcery.

b) Ubuntu, pokus č.2 - současnost

Já tak na Windows strávil jednu dekádu ve svém životě, během které se odehrálo několik olympijských her, ekonomická krize, COVID v ČR, lockdowny, a podobně. Vše až změnila válka na Ukrajině a s tím spojená inflace, která mě donutila k zásadnímu kroku – ke změně zaměstnání, abych si vydělal více peněz (u tehdejšího zaměstnavatele bylo přidávání peněz skoro nemožné a hodně lidí i kvůli tomu také odešlo). 

Můj současný zaměstnavatel preferuje Linux a distribuci dle vlastního přání. Už v rámci přípravy na pohovor jsem si tak nainstaloval opět Ubuntu (mezitím jsem si pořídil místo notebooků po 10 letech zase stolní počítač) a světe div se, tentokrát vše funguje skvěle, přes Steam jdou hrát již asi i všechny hry, tedy i ty, co nejsou oficiálně určeny pro Linux (stačí zapnout Steam play).

Mezitím se mi hodně pozměnil názor na Linux. Na VŠ jsem býval, nevím, jak to nazvat, asi "ortodoxní linuxák", Microsoft pro mě byl zlo, vše jsem se snažil mít opensource a podobně. Mezitím se ale MS proměnil, začal více brát v potaz Linux a některé jeho aplikace jsou i pro Linux a musím uznat, že se mi i líbí (Edge, VS Code) a já jsem se proměnil s ním.

Nejsem vyhraněný, ale snažím se spojovat světy, kde to dává smysl. Opravdu nevidím nic špatného, když někdo používá VS Code na Linuxu, nebo cokoli podobného. Stejně tak s manželkou používáme OneDrive pro zálohu fotek z mobilu, já tak hned i vidím, co zrovna vyfotila, ona totéž. Ano, to umí i Dropbox nebo Google, ale koukali jste se na ceny? My už potřebujeme minimálně 200 GB plán, naše fotky za 10 let prostě přesáhly 100 GB a je potřeba si připlatit. Nemám s tím problém, data jsou zálohována, nemusím se o nic starat.

Jenže Google si řekne necelých 800 Kč za 200 GB plán. MS si řekne sice 1300 Kč, ale nabízí 5násobnou kapacitu a Office k tomu. Ten sice využiji na Linuxu jen přes prohlížeč, ale to neva, protože kvůli tomu jsem OneDrive nekupoval :) 

Windows sice nainstalován mám, ale vůbec na něj nechodím, spí tam jen pro případ nouze. Původně jsem myslel, že Windows zapnu alespoň když budu potřebovat něco naskenovat, ale přidání tiskárny i skeneru bylo snad jednodušší než ve Windows. Tady jsem čekal zádrhel a ono to krásně funguje. A tím, že i hry běží na Linuxu přes Steam v pohodě, není co řešit :)

c) budoucnost

Do budoucnosti nevidím, ale minimálně dokud budu pracovat u současného zaměstnavatele, se asi na tom, že Ubuntu budu používat jako hlavní systém, nic nezmění. Leda by mě v budoucím LTS vydání Ubuntu něco nefungovalo. A jelikož nerad měním zaměstnání, je na hodně let asi vystaráno :)

Blog běží na nové doméně, jsem na Mastodonu a budoucnost blogu

Úplně náhodou jsem si včera všiml, že doména jakubsenk.cz je volná (dříve myslím nebyla) a hned jsem si ji pořídil (jako vždy přes Wedos.cz). A dnes již běží blog na nové doméně :)

Při té příležitosti jsem zaktualizoval i informace o mém zaměstnání a kontaktech, kam jsem doplnil i odkaz na Mastodon, který jsem nedávno začal používat. Po hodně letech jsem se vrátil zas na delší dobu k Linuxu, opět samozřejmě k Ubuntu. A o tom všem snad budu mít brzy čas napsat :)

Času je ale vlivem mých dětí málo, tak uvidíme, kdy se mi články podaří napsat.

Seskupování tabů v prohlížeči MS Edge je hrozně návykové :)

Dnes byla vydána nová stabilní verze MS Edge – verze 94. Jednou z hlavních funkcí i je seskupování otevřených stránek do skupin, člověk tak může pěkně zorganizovat všechny otevřené stránky. Možná se ptáte, co je na tom tak super, vždyť to nabízí Chrome a jistě i další prohlížeče.

Narozdíl ale od Chrome, MS Edge umožňuje mít otevřené stránky vlevo, a ne na obligátní horní části. Pokud by toto nešlo, asi bych si nikdy na seskupování otevřených tabů nezvykl a nepoužíval jej. Pro mě osobně to prostě není přehledné kvůli nedostatku místa. Avšak pokud dáte otevřené taby doleva, najednou je místa více a dává to daleko větší smysl.

Příklad z praxe

Na prvním obrázku jdou vidět otevřené taby vlevo, u každého z nich vidím název a faviconku. Vím tak hned, kam kliknout.

Otevřené taby vlevo...

Naopak zde vidíte klasické rozvržení, tedy otevřené taby nahoru. No, orientace je hned horší.

Otevřené taby nahoře...

Asi tak nejsem jediný, komu první způsob, tedy mít otevřené seskupené stránky vlevo, přijde jako daleko přehlednější a užitnější. Seskupování nahoře bych nikdy nepoužíval.

Jak na to?

Tvorba seskupovaných otevřených stránek je velmi jednoduchá. Stačí otevřít Vámi preferovanou stránku, kliknout na „ouško“ tabu pravým tlačítkem myši a zvolit „Přidat kartu do skupiny„. V následné nabídce buď zvolíte možnost „Nová“ nebo vyberete nějakou skupinu již existující.

Skupiny můžete libovolně pojmenovat a opatřit barvou. Vše tak probíhá stejně u Chrome, ale tím, že jsou otevřené taby vlevo, kde je více místa, tak je, myslím si, tahle funkce daleko užitnější.

Tato funkce navíc, zdá se, nezabírá moc operační paměti. mám otevřeno 27 stránek a všechny procesy Edge zabírají pouhých 3,37 GB, což v dnešní době již není problém. napomáhá tomu to, že aktuálně nepoužívané stránky se uspí (nezabírají tolik paměti RAM) a jen se znovu načtou při otevření. Samozřejmě není problém prohlížeč vypnout, jít např. hrát hru, a pak jej zapnout znovu, stránky se načtou znovu.

Závěr

MS Edge používám něco přes půl roku a tím, že lze otevřené stránky umístit vlevo, si mě získal. Tohle seskupování pak je dalším důvodem, proč mám Edge ještě více rád.

Chrome jsem používal od chvíle jeho stvoření, tedy od roku 2008 až do začátku roku 2021, což je dlouhých 13 let. Ještě déle používám GMail (od roku 2005) a Total Commander (někdy od roku 2000, nedokážu přesněji datovat).Před Chromem jsem používal Operu.

Jelikož Edge i Chrome používají stejné jádro, již zde ani není problém s vykreslováním stránek jako tomu bylo u Internet Exploreru. Nic tak nebrání tomu, aby mohl člověk používat i Edge.

První dny s PC ASUS ROG Strix G10DK - část první - HW specifikace.

Po skoro 6 letech jsem si koupil nový počítač. Ne, že by současný NB ASUS F555UB-DM035Tnefungoval, zvláště po výměně DVD mechaniky za SSD disk funguje dobře, ale už nelze na něm provozovat prakticky žádné nové hry. Ne, že bych byl gamer, ale sem tam si zahrát novější hru by neuškodilo.

Proto jsem se rozhodl, že si koupím počítač. Původně jsem si myslel, že si prostě nakoupím jednotlivé součástky a nechám si jej jen smontovat přímo v eshopu (mám dvě malé děti a nemám pracovnu, kde bych si počítač sestavil). Bohužel, jak možná již víte, v současnosti je problém sehnat trochu dobrou grafickou kartu, všechny vykoupili spekulanti s Bitcointem. V e-shopech tak jsou buď karty podřadného výkonu nebo velmi předražené, hned vyprodané nebo finančně nedostupné, modely. Jedinou cestou, jak se dostat k dobré grafické kartě tak je pořízení celého PC. Výrobci PC mají asi zásoby a ceny nejsou až tak předražené.

Já si nakonec vybral výše uvedenýASUS ROG Strix G10DKa koupil jsem jej u CZC za 24 490 Kč. V užším výběru jsem měl více modelů, ale tenhle obsahuje (z daných alternativ) nejlepší CPU (AMD Ryzen 5 5600X) i grafickou kartu (NVidia GTX 1660 Super 6 GB). Zvažovaná alternativy pak byly ještě: HAL3000 Online Gamer Pro,  Lynx Challenger R5-1600a  HP Pavilion Gaming TG01-1123nc. Při objednávce PC jsem rovnou doobjednal i klávesnici Dell KM636, která mě ale zklamala a já si nakonec musel koupit jinou, ale o tom až jindy.

Detailní specifikace:

Jelikož eshopy většinou neuvádějí všechny důležité informace (typicky chybí informace např. o základní desce, přítomnosti WiFI a Bluetooth), podívejme se na detailní specifikaci této sestavy. Jelikož se v HW až tolik nevyznám, ke screenshotům přidávám jen to, co vím.

a) CPU– Z

Informace o procesoru...

Jak je ze screenshotu patrné, opravdu se jedná o AMD Ryzen 5 5600X, jak uvádí specifikace. Ten používá socket AM4, procesor je vyroben 7 nm technologií, běží na frekvenci 3,6 GHz, má 6 jader a 12 vláken. Násobič má hodnotu 36.75 a rychlost sběrnice je 99.8 MHz, po vynásobení dostáváme frekvenci procesoru.

Informace o základní desce...

Jak je patrné z dalšího screenshotu, v počítači je základní deska, která se jmenuje stejně jako celý počítač –G10DK. Jelikož se mi o ni nepodařilo nic vygooglit, jedná se pravděpodobně o nějakou „proprietární“ desku, kterou nelze v běžné síti koupit.

Informace o operační paměti...

Co se týče operační paměti, uvnitř počítače je jeden 16 GB modul a ostatní 3 sloty jsou prázdné. RAM paměť byla vyrobena v únoru 2021, čili je zcela nová. Výrobce je Hynix, paměti pracují na frekvenci 1600 MHz a jsou typu DDR4. Jelikož další tři sloty jsou prázdné, je zde velký prostor k rozšiřování RAM paměti v budoucnu.

Informace o grafické kartě...

V počítači je opravdu grafická karta NVidia GTX 1660ve verzi SUPER (kódové označení TU116). Je vyrobena 12 nm technologií, má 6 GB operační paměti, kterou vyrobil Samsung a šířka sběrnice je 192 bitů. Jelikož selectbox pro výběr grafické karty je neaktivní, znamená to, že CPU nemá integrovanou grafickou kartu.

GPU-Z

Detailní informace o grafické kartě...

Grafická karta je opravdu NVidia GTX 1660 Super s 6 GB operační paměti. Podporuje DirectX 12, vyrobena byla 12nm technologií 29. října 2019, šířka sběrnice je 192 bitů a bandwidth je 336 GB/s, karta běží na frekvenci 1530 MHz, paměti na 1750 MHz a karta podporuje všechny očekávané technologie, jako Vulkan, Ray Tracing , PhysX a OpenGL 4.6. Konkrétní verzi karty si ASUS vyrobil sám.

Je tam Bluetooth a Wi-FI?

Ani jedna z aplikací však neodpovídá na otázku, zda je v PC Bluetooth a WIFI.Bohužel ani Bluetooth ani WIFI není v PC přítomno a uživatel si musí dokoupit dongle (USB adaptér, každý stojí kolem 200 Kč) pro každou z technologií, pokud ji potřebuje.

Zatímco absence WIFI mi tolik nevadí (používám nyní kabel), absenci Bluetooth hodnotím velmi negativně, v dnešní době je snad Bluetooth samozřejmostí a vždy jej preferuji.

Větší problémy mi přinesla absence Bluetooth, který používám jak u myši, tak i sluchátek. U NB byl integrovaný a žádný problém s Bluetooth nebyl. Původně jsem si koupilTP-LINK UB400 Bluetooth 4.0 Nano USB Adapter, ale ten mě zklamal – zvuk v sluchátkách hodně zlobil, chvíli byl OK, následně vypadl, a pak se sice obnovil, ale kvalita velmi mizerná. Zkoušel jsem kde co, ale nepodařilo se to opravit. Koupil jsem tak adaptér podporující Bluetooth 5 – Vention USB Bluetooth 5.0 a sním je situace daleko lepší, zatím.

Absence Bluetooth je velkou kaňkou u jinak velmi dobrého PC, alespoň dle mého názoru. O praktických zkušenostech se více rozepíšu v další části článku.

Jak elegantně vyřešit sdílení Bluetooth myši mezi více počítači

Koncem loňského roku jsem si koupil svou první Bluetooth myš – „Microsoft Bluetooth Mouse„, se kterou jsem byl spokojen až do chvíle, kdy jsem ji začal používat na více počítačích (kvůli homeofficu) a na každém jsem ji musel při prvním použití vždy znovu spárovat, což je velmi otravné. Obvykle to pak vypadalo tak, že jsem ráno zapnul pracovní NB, spároval myš, po práci jsem ji chtěl připojit k domácímu NB, opět jsem tu stejnou myš musel spárovat, abych ji mohl použít na svém NB. No a další den se totéž opakovalo zas na firemním NB a tak stále dokola.

Před pár dny jsem se konečně odhodlal, že koupím myš druhou a bude je holt střídat. Náhodou jsem narazil na myš Dell Mobile Wireless Mouse MS3320W Titan Gray, která se mi líbila a všiml jsem si, že podporuje jak Bluetooth, tak i klasické bezdrátové spojení, u kterého je ale potřeba mít v NB v USB portu přijímač, což je ale důvod, proč jsem dříve koupil Bluetooth myš. V domácím NB mám totiž v jednom USB portu WIFI přijímač  TP-Link Archer T2U Nano (který na rozdíl od NB jako takového podporuje i WIFI sítě 5 GHz), v druhém pak často mám firemní sluchátka. No a do třetího, posledního portu občas připojuju externí disk.

Naštěstí tenhle problém nemám u firemního NB, kde mám více USB portů. Proto myš budu používat na domácím NB přes Bluetooth, na firemním přes klasické bezdrátové spojení. Jediné, co je potřeba, je případně přepnout mód myši pomocí přepínače vespod myši.

Pro ty, co mají podobný problém, je toto asi nejlepší řešení. Snad tento článek pomohl těm, co neví, že existují myši podporující Bluetooth i klasické bezdrátové spojení. Já o tom ještě minulý týden nevěděl. 🙂

Prvních pár dnů s Xiaomi Mi Box S (Android TV Box)

V poslední době nám u naší televize Panasonic TX-42AS650E (kterou máme již více jak 5 let), začalo trápit několik věcí:

a) TV nepodporuje moderní H.265, který se dnes pomalu stává standardem mezi video formáty. Výsledkem bylo, že některé nové filmy nešlo přehrát. Jistě, soubory by šlo převést do H.264, ale na to nemám čas (převod trvá poměrně dlouho).

b) TV začala mít i problémy s komunikací s externím diskem, přehrávání se zaseklo a výsledkem byla někdy i zaseknutá TV, kterou bylo potřeba natvrdo vypojit ze zásuvky, aby se TV vyresetovala. Tento problém nastává asi poslední půl rok a postupně se zvětšuje i frekvence výskytu problému. Problém je čistě při přehrávání filmu.

c) Před pár dny nám TV nabídla aktualizaci firmwaru. Zpočátku jsem byl potěšený, že Panasonic myslí i na takto starou TV (máme ji 5 let a tehdy to byl myslím „loňský“ model, tzn. je z roku 2014). Avšak to jsem nevěděl, že aktualizace sice zaktualizovala YouTube aplikaci, čímž ji ale bohužel poničila. Přehrávání a vše ostatní funguje až na jeden velmi podstatný detail – při přehrávání libovolného videa z YouTube se již nelze vrátit na hlavní obrazovku YouTube. Po stisku „back“ tlačítka na dálkovém ovládači se místo návratu aplikace zcela vypne. Tím pádem se aplikace nedá dost dobře používat a hlavně pro manželku to je velmi zásadní problém.

d) TV nepodporuje HBO GO, jen Netflix – víceméně jen kosmetický problém.

Řešení výše uvedených problémů:

a) koupit novou TV – bohužel většina TV se dnes dělá již jen v 4K rozlišení, které je v našich podmínkách víceméně nepoužitelné (co se týče příjmu klasického TV signálu), případně jen koukat na 4K obsah stažený z Internetu nebo koupený formou Blu-Ray disků. Navíc současná TV funguje jinak velmi dobře. Není tak zásadní důvod, proč ji nepoužívat i nadále, navíc když existuje alternativa, kterou zmiňuji hned v dalším bodě.

b) koupit chytrou krabičku (tzv. media center), která se připojí k TV pomocí HDMI kabelu, k ní externí disk (původně připojený k TV) a vyřeší všechny výše uvedené problémy. Po pár dnech zkoumání jsem se nakonec rozhodl pro krabičku Xiaomi Mi Box S, která je postavená na platformě Android TV.

Proč jsem si vybral zrovna tento konkrétní model

Důvodů je několik:

a) podporuje Wifi 5 GHz

Modelů, podporujících WiFi 5 GHz je i v dnešní době méně, než těch podporující pouze 2.4 GHz, který je dnes již zastaralý a např. v panelových domech již skoro k nepoužití (tzn. bez ztráty části rychlosti k Internetu). Někteří výrobci mají podporu 5 GHz za příplatek.

b) poměrně hodně recenzí a článků, dobré hodnocení

Při hledání ideálního modelu jsem se musel prokousat cca 10 relevantními modely v cenové hladině od 1000 do cca 2000 Kč. K některým jsem toho moc nenašel, k jiným mi stačilo jen většinově negativní recenze na Heurece, jindy třeba nedostačující technické parametry (třeba právě nepodpora Wifi 5 GHz) a podobně.

Do užšího finále se tak dostaly modely Formuler Z7+ 5G (cena začíná na cca 2400 Kč) a právě Xiaomi Mi Box S (na Datartu poslední kus stál 1800 Kč).

c) cena, značka, výherce

Nakonec zvítězil právě Xiaomi kvůli své ceně na Datartu, na kterém většinou nakupujeme elektro. Formulera bych sehnal jen na méně známých obchodech, se kterými nemám zkušenost a i případná reklamace či vrácení v zákonné lhůtě 14 dnů by byla koplikovanější.

Také čistě vzhledově se mi více líbil právě Xaomi, Formuler mi hrozně připomínal jeden levný box na externí disk, který jsem dříve měl a moc mi nevyhovoval. Samozřejmě velkou roli hrála i cena a více informací na YouTube. Také mám mobil od stejné značky, ale to už samozřejmě nehrálo moc velkou roli.

První zkušenosti s TV boxem

Zatím mám TV Box jen pár dnů, proto prosím berte níže uvedené čistě orientačně.

a) rozbalení, první zapojení

TV Box došel v celku obyčejném balení, které se skládalo z vlastního přístroje, dálkového ovládače, adaptéru, HDMI kabelu a velmi základního manuálu.

Instalace přístroje je velmi jednoduchá, stačí jej pomocí přiloženého adaptéru zapnout do zásuvky a propojit ho pomocí přiloženého HDMI kabelu s TV. Po zapnutí tak stačí televizi přepnout na Vámi vybraný HDMI port (naše TV má například tři). První spuštění trvalo o něco déle než všechny další, ale po 1 minutě byl připraven přístroj k úvodnímu nastavení. Rozlišení obrazu se nastaví dle doporučeného nastavení, které se box dozví z TV, případně lze kdykoli změnit v nastavení krabičky.

Hned jako první krok bylo potřeba spárovat Bluetooth ovládač s přístrojem dle instrukcí na obrazovce. Dle těchto instrukcí měl člověk přijít cca na 50 cm k přístroji a zmáčknout dvě tlačítka zároveň na ovládači. Poté již bylo samozřejmě možné ovládač používat z libovolné vzdálenosti. Jelikož je ovládač postaven na Bluetooth technologii, nemusíte vůbec mířit na TV Box a ten tak může být schován klidně i za televizí. Osobně jej mám pod televizí hned vedle XBOXu, abych mohl připojit i 4 TB externí disk. TV BOX sice má jen jeden USB port, ale neměl by být problém použití tzb. USB hubu, do kterého můžete připojit následně více zařízení najednou. Napadá mě třeba kombinace USB disku a přijímače pro bezdrátovou myš. Je ale lepší koupit Bluetooth myš (nebotřebuje USB přijímač) a spárovat ji s TV BOXem podobným způsobem jako ovládač (v menu přístroje na to je přímo jedna položka v menu).

Jakmile máte dálkové ovládání spárováno, hned v dalším kroku je potřeba připojit k Wifi (pozor, TV BOX neobsahuje vstup pro ethernetový kabel, existuje však snad nějaká redukce, kterou zapojíte do USB portu a poté by mělo jít připojit TV BOX k Internetu i touto cestou, nezkoušel jsem ale). Samozřejmě by Vám TV BOX fungoval i bez připojení na Internet, ale pak by se dal používat prakticky jen ke sledování filmů z disku. Stačí vybrat Vaši Wifi síť a napsat pomocí dálkového ovládače a virtuální klávesnici na obrazovce heslo k WiFi.

Poté se TV BOX dotáře na Váš Google účet, který můžete a nemusíte použít. Pokud jej nepoužijete, nebudete moci nainstalovat žádnou aplikaci z Google store (leda pomocí tzv. side loadu, tedy instalace z apk balíčku umístěného na Vašem disku). Můžete se buď přihlásit pomocí jména a hesla nebo pomocí počítače, kdy se přihlásíte na určitou stránku, tam se Vám zobrazí kód a ten opíšete v TV BOXu. Poté se již dostanete na hlavní obrazovku, na které vidíte odkazy na předpřipravené oblíbené aplikace (všechny lze nahradit Vámi preferovanými, nevhodné lze i odinstalovat). Pod těmito zástupci pak vidíte novinky z Vámi preferovaných aplikací (typicky YouTube, Netflix, HBO GO (pokud jej doinstalujete) a dalších aplikací, do kterých tak nemusíe spouštět, abyste se dozvěděli, co je nového. Osobně tam mám YouTube (ten používá hlavně manželka) a HBO GO (máme zatím zdarma 7 denní trial (jinak nijak omezený). Účelem článku není seznamovat čtenáře s prostředím jako takovým, k tomu lze najít na YouTube spoustu videí, např. toto, díky kterému jsem se vlastně i rozhodl pro tento TV BOX.

Po připojení libovolného externího disku se Vás box zeptá, co s diskem má udělat. Pokud se nepletu, jsou tam tři možnosti: „Použít jako uložné místo pro box“ (tzn. naformátuje disk a bude ho používat jako uložiště pro aplikace a hry (nezkoušel jsem), čímž interní 5 GB uložiště (po prvním startu má interní uložiště velikost cca 3 GB, zbytek bere OS a nainstalované hry) rozšíříte o velikost disku. Nebo tam je tuším položka „Procházet“, čímž se Vám zobrazí obsah disku. Poslední možností bylo „Pokračovat“ nebo „Zavřít“, čímž se jen dostanete do prostředí TV BOXU. Bohužel tato nabídka se zobrazí pouze jednou při prvotním zapojení disku k boxu a tak si už nepamatuju, co se tam přesně zobrazilo, ale rámcově tam byly tyto položky.

Hned jako první doporučuji zaktualizovat Android na verzi 9 (předposlední dostupná hlavní verze Androidu, verze 10 vyšla pro TV v prosinci 2019, je tedy stále možné, že Xiaomi ještě vydá aktualizaci na tuto zatím poslední verzi) z původní verze 8. Jednak proto, abyste se případně nezalekli případných změn a navíc, kdyby se něco nepovedlo, tak by nebyl problém s případným přepnutím přístroje do továrního nastavení. Zde v mém případě přišel první negativní pocit, protože po instalaci aktualizace jsem musel znova nastavovat lokalizaci. Z popisku nebylo jasné, zda celého systému nebo jen nějaké součásti, každopádně zde chyběla Čeština (nakonec jsem zvolil Angličtinu, kterou ovládám), což mě velmi překvapilo. Naštěstí se nejednalo o lokalizaci celého systému, ale jen nějaké části, na kterou jsem zatím nenarazil – vše mám v Češtině.

b) První kroky

Mé předchozí zkušenosti s platformou (operačním systémem) Android TV byly nulové. Jak jsem dříve napsal, již 6. rokem máme TV Panasonic, která krom pár problémů kolem podpory multimediálního obsahu je stále ve velmi dobrém stavu a má svůj proprietární firmware. Ani nikdo v mém okolí TV s Androidem nemá. I přesto, po shlédnutí asi dvou videí o Android TV na YouTube jsem si rychle zvykl a prakticky pak jen řešil detaily.

Výběr video přehrávače

Prvním krokem tak bylo hlavně prozkoumávání podpory přehrávání videí. Čistě dle technických parametrů by měl TV BOX podporovat prakticky cokoli. Zkoušel jsem staré AVI soubory, se kterými byly vždy problémy, zkoušel jsem klasický MKV formát s dnes již standardním kodekem H.264, tak i MKV formát s nejnovějším kodekem H.265 a vše v pořádku. Zkoušel jsem i přehrát 4K video s kodekem H.265 a opět bez zaváhání, přehrávač dokonce i převzorkoval video z 4K na full HD, protože naše TV 4k nepodporuje.

Co se týče výběru konkrétního přehrávače, zvolil jsem nakonec SMPlayer, který preferuji i na počítači už více než 10 let. Sice je modní dnes používat multimediální centrum KODI, které jsem také vyzkoušel, ale jelikož špatně detekoval filmy na disku a zobrazoval tak informace o úplně jiných filmech a celkově mi připadal takový nepřehledný, rozhodl jsem se právě pro SMPlayer, kterého zapnu, vyberu film na dvě kliknutí (výběr adresáře, výběr souboru) a koukám. Navolil jsem si i Angličtinu jako preferovaný zvuk filmu a Češtinu jako preferovaný jazyk titulků, člověk pak nemusí tohle neustále nastavovat. Samozřejmě tyto informace musejí být správně nastaveny v MKV či MP4 souboru, pokud nejsou spustí se výchozí. Hodně mě zklamal VLC, kterého mám na PC jako záložní. Jeho znázornění obsahu disku plýtvá hrozně místem, na konkrétním řádku totiž vidím jen adresáře, které mají společné počáteční písmeno. Hledáte-li tak např. film začínající na „Z“ musíte scrolovat až úplně dolů přes několik obrazovek.

V tom mě mile překvapil právě SMPlayer, který vezme obsah celého Vašeho fyzického disku (tedy všech oddílů na něm) a zobrazí ho na jedné obrazovce. Já mám tak dva oddíly na disku a všechny adresáře tak vidím na jedné obrazovce. Je to děláno tak, že SMPlayer vždy zobrazí poslední adresář v dané cestě na disku, tzn. pokud máte na disku cestu např.

výlety => 2018 => maďarsko.mkv, bulharsko.mkv … (smyšlená cesta)

tak Vám zobrazí adresář 2018 a v něm výše uvedené soubory, nemusíte tak už do adresáře výlety, což v mém případě šetří spoustu klikání navíc.

Další aplikace

Po zapojení, základní konfiguraci, instalaci SMPLayeru a jeho konfiguraci byla má práce s TV Boxem prakticky hotova. Ještě jsem jen nastavil YouTube (opět probíhá jednodušší cestou, kdy jen na PC nebo mobilu zobrazíte kód, který poté přepíšete do aplikace na TV) na manželčin účet a nainstaloval HBO GO aplikaci. Na notebooku jsem zahájil bezplatnou 7 denní zkušební období a aktuálně tak zjišťujeme, zda je HBO GO pro nás.

DLNA, sdílení disku připojeného k boxu

Zkoušel jsem ještě funkčnost DLNA na připojený disk k routeru (a.k.a. rádoby NAS), ale plynulost přehrávání byla tristní. Nevím, zda to bylo kvůli krabičce nebo routeru a více jsem to neřešil a i nadále holt budu sem tam odpojovat disk od boxu. Abych zabránil opotřebování USB portu na boxu, mám k němu připojenu USB prodlužovačku, kterou nikdy neodpojuji. Ještě předtím jsem zkusil opačný způsob, udělat síťový disk připojený k boxu, ale tam šlo sdílet jen adresáře, které přímo patřili použité aplikaci a ne adresář s daty a musel by se použít root, což zatím rozhodně nechci dělat.

Klady a zápory, závěr

a) klady

Největším kladem pro je fakt, že box podporuje prakticky libovolný video formát a to až do rozlišení 4K, konečně si tak přehraju libovolné video na své TV. To byl i hlavní cíl koupě. Dalším důvodem i byl fakt, že YouTube aplikaci je aktuálně de facto nepoužití, viz výše a plně ji nahradí stejnojmená aplikace na boxu. Ovládání přístroje je tak intuitivní, plynulé a jednoduché, že i běžní lidé, kteří si s IT tolik nerozumí si s boxem poradí. Moje manželka tak může v klidu brouzdat na YouTube a já mám klid. Posledním důvodem byla podpora HBO GO, která byla pravděpodobně přidána až během existence boxu, protože starší recenze českých uživatelů zmiňovali, že to nemá HBO GO.

Hodně mile mě potěšilo, že podporuje i více oddílů na jednom připojeném disku, s čímž si neporadil XBOX a zobrazil mi jen první oddíl. Disk mám takto rozdělen hlavně proto, že současná TV podporuje sice více oddílů, ale pro změnu nesmí být větší jak 3 TB.

Ohromila mě kvalita SMPlayeru, sice je jen čistě na přehrávání filmů, čili v porovnání s KODI je na první pohled chudým příbuzným, ale prostředí je čisté (KODI mi přijde opravdu přeplácaně, ale chápu, že jeho cílová skupina to tak chce) a není problém cokoli rychle pustit a to i díky zobrazování stromové struktury obsahu disku, které jsem zmiňoval výše.

Hlasový asistent mi fungoval poměrně dobře, vždy odposlechl přesně to, co jsem mu řekl a to i večer, kdy jsem mluvil méně hlasitě, což mě mile překvapilo. Zatím jsem ho používal čistě jen jako náhradu klávesnice, pokud vím, má umět i povely, to jsem ale nezkoušel zatím. Stejně tak ani asistenta nepoužívám na mobilu.

Mile mě potěšila i celková plynulost prostředí. Zatím nedošlo k žádnému záseku, jen jednou selhala manželce YouTube aplikace, u které se nešlo pohybovat. Jedním velkým překvapením je i dálkový ovládač, je lehký a Bluetooth, čili člověk nemusí vůbec mířit na TV, jako u starších ovládačů. To, že je velmi lehký jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem po delší době vzal do ruky ovládač od TV, dříve mě to nenapadlo ale je to opravdu těžké pádlo.

b) zápory

Klady jsem zahajoval ovládačem, dovolím si jím zahájit i zápory. Ovládač totiž obsahuje dedikované tlačítka pro Netflix a nějaké tlačítko „Live„, jehož funkcionalita mi byla zatajena, tlačítko nic nedělá. Funkci tlačítek bohužel nejde předělat a to ani k tomu určené aplikace, která se nachází v Google Store (bohužel jsem již zapomněl název) a tak mám na ovládači dvě tlačítka, které asi nikdy nepoužiji. Velká škoda a poměrně velké negativum.

Velkým negativem pak je bezesporu fakt, že mnoho aplikací pro Box stále chybí, ačkoli v klasickém Google store jsou. V boxu tak chybí jak třeba Chrome (alternativní webový prohlížeč má jak naše TV, tak XBOX), tak třeba Google Photos, což mě velmi nemile překvapilo. Na Google Photos máme celý rodinný archív a nevidím důvod, proč by taková aplikace neměla být i pro box. Naštěstí lze do boxu doinstalovat manuální cestou libovolná aplikace a v drtivé většině to údajně funguje, čili to asi časem vyzkouším. To, že tam ale není hned je dle mého chybou. Určitě bych tuto aplikaci uvítal více než Google Music, který tam je a krásně funguje, ačkoli hudbu na TV moc nezapínám a manželka vše dělá přes YouTube. Absence Chrome je pak velmi zarážející ve chvíli, kdy k boxu lze připojit klávesnici a myš. Ano, nachází se tam obskurdní prohlížeče, ale jsou k ničemu.

Stejně tak mě mrzí, že se mi nepodařilo rozjet v adekvátní kvalitě výše zmíněné přehrávání filmů přes DLNA ze síťového disku, ale možná je i chyba na mé straně, ještě to třeba prozkoumám časem, není to pro mě tolik důležité.

Také mě moc nepotěšila plynulost, resp. latence ChromeCast, tedy posílání obrazovky NB na displej televize přes WiFi, počítám ale spíše s tím, že se jedná spíše o vlastnost než negativum.

c) co jsem ještě nezkoušel nebo ještě chci více prozkoumat

Přeci jen plánuji ještě jednou zkusit DLNA pro přehrávání ze síťového disku, případně k tomu použít jinou technologii, např. SAMBA disk, nebo SFTP, které jsem ještě nestihl adekvátně prozkoumat. Na druhou stranu neplánuju pořízení profesionálního NAS kvůli vysokým pořizovacím nákladům a další bedně v domácnosti 😀

Určitě časem zkusím nainstalovat i oficiálně nepodporované aplikace, hlavně tedy Google Photos aplikaci, abychom návštěvám mohli zobrazovat rodinné fotky přímo na velké obrazovce bez nějakého omezení nebo složitého zapojování. Hodně mě překvapilo, že toto Google nepodpouje.

Vím, že na boxu lze hrát i hry, ale nevím, zda to někdy vyzkouším, na hraní mám totiž PC, XBOX či mobil. Napadla mě myšlenka připojení XBOX ovládače k boxu, ale nerad bych o něj případně přišel tím, že by nešel zpět připojit k XBOXu, tak jsem to zatím nezkoušel. V každém případě by neměl být problém připojit k boxu libovolnou klávesnici, myš či joypad, který podporuje Bluetooth, což také v budoucnu vyzkouším, ačkoli bez pořádného prohlížeče to asi nemá takový význam.

Ještě by bylo fajn jednou prozkoumat možnosti hlasového asistenta. Obávám se však, že ho nebudu moc používat, stejně jako na mobilu.

Budu rád, když se kdokoli z vás ozve s nápadem, jak vyřešit výše uvedené problémy, případně se podělí o nějaké další zajímavé využí boxu. A předem děkuji.

d) Závěr

Koupě ani v nejmenším nelituji, hlavní cíl je splněn a to navíc v de luxe balení. Vše je krásně plynulé, jak systém, tak přehrávání filmů a online videa (YouTube a HBO GO). Nesetkal jsem se s žádným větším problémem.

Menší problémy se snad nějak vyřeší nebo se na ně zapomene nebo je opraví novější verze Androidu, pokud budou vycházet ještě aktualizace.

Pokud někdo řeší obdobný problém, rád mu doporučím tento box. Až zase něco vyřeším nebo na něco přijdu, rád napíšu opět článek.

Celkové hodnocení 8 z 10. (s ohledem na mé potřeby)

Instalace druhého pevného disku (SSD) do notebooku

Před více jak třemi lety jsem koupil svůj zatím (a snad i zcela, plánuju spíše návrat ke stolnímu PC) poslední notebook ASUS X555UB osazený procesorem Intel Core i5-6200U, grafickou kartou GeForce 940M, 8 GB RAM a stále ještě klasickým plotnovým diskem, který jsem upřednostnil před SSD diskem, který v té době ještě nebyl tak cenově dostupný jako právě teď. Zatím jsem si tedy jen doplnil velikost RAM paměti na konečných 12 GB ( jeden 4 GB modul je napevno v NB na základní desce a nelze tak vyměnit za 8 GB modul). S tehdejším výkonem NB jsem byl relativně spokojen (ačkoli jsem věděl, že s SSD diskem to může být daleko lepší) a díky hibernování počítače startoval relativně rychle.

Poměrně nedávno jsem se dozvěděl o "neoficiální" cestě, jak do svého NB dostat druhý disk a to pomocí jeho záměny za DVD vypalovačku, kterou jsem nikdy nepoužil k vypalování a i DVD jsem do NB vkládal velmi sporadicky.

Co přesně je potřeba udělat?

Cesta za novým SSD diskem, v případě kdy z nějakého důvodu jej nechcete vyměnit zá původní pevný disk je jemně složitější, ale ve výsledku lepší, protože budete mít k dispozici více místa pro svá data.

Nejprve je potřeba objednat rámeček na disk, který vypadá stejně jako DVD mechanika, do kterého vložíte nový disk a rámeček s diskem namontujete do NB místo mechaniky. Nakonec na nový disk nainstalujete Windows (jakýkoli jiný OS), případně provedete klonování současného systému.

Objednání rámečku

Já nakonec zvolil EBay, rámečky lze pořídit i v českých obchodech, kde ale většinou neuvádějí, pro jaký typ NB je rámeček určen. Na ebayi se dají sehnat rámečky, u kterých je specifikovaný přesný typ NB. Svůj rámeček jsem objednal zde a doprava trvala cca 3 týdny, cena cca 250 Kč vč. dopravy. Mělo by stačit na ebayi vyhledat "2nd HDD SSD Hard Drive Caddy for ...." a místo teček vepsat přesný model NB.

Objednání disku

Po menší úvaze jsem se rozhodl objednat disk Kingston A400 480GB 7mm za 1299 kč. Ono to je ale relativně jedno, jen je potřeba aby se jednalo o klasický 2.5 palcový SSD disk a ne o M.2 formát.

Montáž

Ještě před rozděláním NB je potřeba nový disk vložit do rámečku. Po stranách rámečku jsem měl našroubované šroubky do obvodu rámečku, které bylo potřeba nejprve co nejvíce vyšroubovat, vložit disk a opět zašroubovat přes rámeček přímo do předpřipravených dírek na disku. Poté by měl disk pevně držet v rámečku.

Montáž rámečku je poměrně jednoduchá, bohužel rozmontování NB se liší dle jeho typu (např. můj první NB se rozdělával "zdola", tento pro změnu přes klávesnici zeshora ) a je nejlepší si pro konkrétní model NB najít na YouTube instruktážní video. Já si bohužel nepamatuju jaké jsem přesně použil (potřeboval jsem se do NB dostat už dříve kvůli výměně baterie, která se za dva roky a něco nafoukla), ale pravděpodobně to bylo některé z těchto. Opět by mělo stačit vyhledat na YouTube něco jako "How replace DVD by SDD ..." a místo teček napsat konkrétní typ notebooku.

Jakmile máte NB rozebraný, stačí vymontovat DVD mechaniku (v mém případě se jednalo o jeden šroubek, poté stačilo mechaniku vysunout a vsunout místo ní rámeček s diskem a ten opět zašroubovat oním šroubkem. Poté sešroubovat NB do půvdního stavu.

První start počítače

Během prvního startu prakticky nic zatím nepoznáte, systém vám samozřejmě nastartuje stejně pomalu jako obvykle. Až po přihlášení do systému byste měli vidět novou jednotku mezi vašimi disky. Pokud disk nevidíte v systému, buď jste udělali něco špatně (popravdě mě nenapadá co), nebo je potřeba disk nejprve přes správce disků naformátovat (bohužel si teď nevybavuju, zda jsem musel disk naformátovat či nikoli, pod záplavou dalších nastavování (viz dále) jsem toto již zapomněl). Formátování disku prosím konzultujte s Googlem, záleží totiž jaký systém máte a podobně.

Jakmile vidíte disk ve svém operačním systému, je potřeba se rozhodnout, zda na SSD disk systém zkopírujete ze současného systému (tzv. klonování) nebo rovnou nainstalujete čistý systém.

Klonování nebo čistá instalace OS?

Nad touto otázkou jsem se původně moc nepozastavoval a chtěl jsem přenést současný systém na nový disk. Čistou instalaci jsem si nechal jako nouzové řešení.

Klonování systému

Pro klonování jsem zkusil dvě aplikace, a sice "O&O DiskImage" (plná verze z časopisu CHIP) a "Minitool Partion Wizard 11" (volně dostupná aplikace (pro domácnosti)). Bohužel ani s jednou jsem nebyl schopen systém korektně zkopírovat na SSD disk, vždy to skončilo tak, že systém byl zkopírován, ale nepodařilo se ho nastartovat (samozřejmě v BIOSu jsem změnil bootovací disk na SSD a podobně). Po odpoledni a večeru (šel jsem spát o půlnoci) stráveném s různými postupy jsem se rozhodl, že druhý den systém nainstaluju načisto přímo na nový disk.

Čistá instalace - příprava

MS umožňuje, minimálně u Windows 10, pomocí jejich aplikace vytvořit USB flash disk, ze kterého poté nainstalujete Windows 10. Stačí stáhnout jednoduchou aplikaci, pomocí které si vytvoříte instalační flash disk, ze kterého poté nabootujete a nainstalujete Windows. Samozřejmě pokud máte legální Windows aktuálně nainstalovaný.

Před spuštěním aplikace jen do NB vsuňte flash disk alespoň o velikosti 8 GB (data z něj budou smazána) a pomocí aplikace vytvořte instalační flash disk. Vše potřebné bude poté staženo z internetu během tvorby flash disku. Proces trval asi 30 minut a záleží na rychlosti Vašeho připojení na Internet.

Čistí instalace - provedení

Vlastní instalace Windows 10 (kterou jsem mimochodem absolovoval zcela poprvé) byla velmi jednoduchá a prakticky stačilo klikat na tlačítko další. Důležité jsou dva body - chvíle, kdy si vybíráte, zda se jedná o upgrade stávající instalace nebo o instalaci čistou (vybíráte samozřejmě druhou možnost - čistou instalaci) a následný dotaz, kam chcete Windows nainstalovat (samozřejmě zvolíte Váš nový SSD disk)

Celá instalace trvala 10-15 minut včetně nastavování a provedl se myslím během ní jeden restart.

Čistá instalace - prvotní nastavování

Při prvním startu je uživatel dotázán na základní údaje (jako heslo k WIFI, tvorba uživatelského účtu a pod.) a doplňující informace (např. zda Windows může používat hlasové příkazy, používat lokalizační údaje, a podobně...). Toto poinstalační nastavení zabere dalších asi 15 - 20 minut.

No a pak na řadu přichází to nejzábavnější - instalace aplikací, ovládačů a her. Tohle už je čistě subjektivní, mě osobně to zabralo asi dvě hodinky, možná hodinku a půl i s tvorbou účtu pro manželku.

Krom ovládačů jsem nainstaloval vlastně jen pár aplikací - Google Chrome, Google Drive klienta, Total Commander, 7-zip, Europa Universalis IV, Crusader Kings, Office a JDownloader. Většinu času trávím v Chrome a Total Commanderu, čili ani více nepotřebuju.

Ještě jsem zapomněl - původně byl v NB předinstalovaný Windows 10 Home, který jsem později upgradoval na verzi Pro. Během instalace Windows se mi nainstalovala původní Home verze a já tak musel i tentokrát verzi Windows upgradovat. Díky rychlému SSD disku a připojení na net toto trvalo cca 30 minut a počítač byl jednou restartován během toho.

Systém byl ihned automaticky aktivován bez mého zásahu, ať už původní Home verze, tak i Pro verze po upgradu. Totéž Office.

Klonovat nebo instalovat čistý OS?

Čistá instalace mě tak zabrala celkem asi 2-2.5 hodiny se vším všudy, prostě jedno odpoledne. Laborování s klonováním mi zabralo půl den a výsledek navíc žádný. Jistě, kdo úspěšně pronikl do tajů klonování by byl rychlejší a úspěšnější. Na druhou stranu, čistá instalace je vždy lepší, protože klonovat dva roky starý systém není moc moudré - obsahuje spoustu balastu a podobně. Navíc většina programů na klonování je placená a nebo k ničemu, alespoň z mého pohledu.

Za mě tedy určitě instalovat čistý systém.

Závěr

Instalace hardisku nebyla vůbec složitá a nebýt naprosto zbytečného laborování s klonováním disku, mohlo být za jedno delší odpoledne hotovo.

Jak je patrné z výše uvedeného, nikdy jsem neměl na domácím notebooku SSD disk (ano, jsem divný :D ) a v práci jsem to neřešil, tam mám SSD disk už dlouho. Když ale srovnám svůj notebook před a po instalaci SSD disku, tak je tam obrovský rozdíl co do výkonu.

Start systému byl původně  na více jak dvě až tři minuty (počítám do toho i dobu po přihlášení, kdy byl počítač skoro nepoužitelný, protože ho brzdily aplikace v pozadí, které se načítaly). S SSD diskem je start za cca 17s a po přihlášení mohu hned pracovat, práce se systémem i start aplikací je také o hodně rychlejší. Obrovský rozdíl. Se starým diskem jsem se naučil počítač hibernovat a start byl pak taky poměrně rychlý, ale i tak se to stále nedá samozřejmě srovnávat, SSD hodně vyhrává.